90. narozeniny Rudolfa Pilaře

Na počátku letošního astronomického léta oslavil své devadesátiny další člen poradního výboru České besedy Liberec 

Rudolf Pilař – diplomovaný technik. 
 

Je jedním z  mála skutečných libereckých rodáků v současném výboru. V Liberci prožil svým způsobem typický život Čecha v národnostně složitém libereckém prostředí.

Narodil se 22. června 1924 ve smíšeném manželství, maminka Berta byla němka, otec František, vyučený zámečník, Čech. Vyrůstal v centru města – chudé čtvrti pod Sokolovským náměstím společně s  mnohými českými i  německými kluky a děvčaty. Mezi nimi se naučil dobře česky i německy.
Po absolvování německé obecné školy chodil do české měšťanky. Klidné a  bezproblémové dětství vystřídaly bolesti za hospodářské krize, pak doba národnostních problémů v čase roztahování místních Henleinovců a později již za války problematické soužití s němci. 

V roce 1938 při obsazení pohraničí odešel s rodiči do Prahy, odkud se snažili o vystěhování do Anglie. Z Prahy odchází do Turnova, kde se vyučil klempířem u firmy František Pleštil.  Následuje studium na průmyslové škole pro klempíře a instalatéry v Hradci králové.

Přesto se však neubránil tomu, že musel ve svých necelých dvaceti letech odejít do Německa, kam byl Ruda, stejně jako celý ročník „24“, totálně nasazen do Říše. Pracoval nejdříve v Berlíně a později v Mosstbachu u Heidlberku. Na tento čas však nevzpomíná trpce, s hořkostí, naučil se tam mnoha činnostem a pracím, které později v životě využil, vzpomíná na řadu lidí - kamarádů, s některými udržuje dodnes kontakt.

Po válce se vrátil zpět do Liberce, dostudoval průmyslovou školu, posléze absolvoval podnikový institut v Liberci, kde získal titul diplomovaný technik.
Většinu svého života (1952 -1984) pracoval ve Stavoprojektu Liberec. Ve svém pracovním životě se propracoval od dělnických profesí k profesím technickým a k činnosti projektanta.
Při svých životních zkušenostech hodnotí lidi kolem sebe nezávisle na národnostní či politické příslušnosti, ale podle slušnosti a poctivosti v jednání. Vždy byl znám svou obětavostí a družností, činností pro lidi. Podílel se na organizaci a zajišťování kulturních a vzdělávacích akcí ve Stavoprojektu, ale i spolkové činnosti v České besedě a v liberecké Vlastivědě. Jeho organizační schopnosti využil prof. Tomsa, když ho již po roce 1970 přivedl do výboru České besedy v Liberci a zapojil do práce. V roce 1991 přebírá Rudolf Pilař také členskou evidenci České besedy v Liberci, vede dál expedici publikací a organizuje vycházky a setkání členů. 

 

Léta nám letí všem, a Ruda, jak mu všichni říkáme, dosáhl kulaté jubileum. Zůstává pro nás mladší živým svědkem složitých, ale i krásných životních osudů
lidí v českém pohraničí ve 20. a na počátku 21. století. Své vzpomínky dal Ruda Pilař v poslední době k dispozici iniciativě Živá paměť 

města Liberec – Reichenberg, která ve svém projektu mapuje osudy zajímavých lidí, dějiny staveb a organizací na území města Liberec. 

Ruda Pilař je spojen s Českou besedou Liberec, a patří stále mezi osobnosti, které nám mají co říci.

 

ing. Lubor Franců